DOPRAVA ZDARMA na zásilkovnu nebo ParcelShop u objednávek nad 890Kč.

Dokonale NEDOKONALÁ matka

Jak vypadá dokonale nedokonalá matka?

Je to každá z nás maminek, která si dokáže připustit, že je v pořádku být nedokonalá. Ze všech stran se na nás hrnou názory, rady, stereotypy, feminismus, tlak, nátlak, přemíra informací. Ne všechny dokážeme být matkou, partnerkou/manželkou, milenkou, pečovatelkou, řidičkou, kuchařkou, uklízečkou s lehkostí jiným vlastní. V době sociálních medií a přístupu k informacím je pro mě důležité toto téma otevřít. Chci se vejít do škatulky? Chci být perfektní mámou? Chci mít každý den doma spokojené dítě? Chci být usměvavou a tolerující manželkou? Chci opečovávat všechny kolem sebe a dát sebe na poslední místo? Chci mít každý den navařeno? Chci mít každý den uklizeno?

Nechci.

O mateřství jsem měla mylné představy. Tehdy to v mé hlavě vypadalo tak krásně - budeme si každý den užívat, učit se novým věcem, já si zajdu kamkoli a kdykoliv budu potřebovat dobít baterky, nevynechám mé koníčky, nezahodím mé oblíbené outfity do rohu skříně, nebudu prudit, nebudu na nikoho řvát a nikdy se nenaštvu, neodvolám schůzku s kamarádkou. Hlavně, abychom byli všichni zdraví a v pohodě a užívali si ten život. Jo, a taky jsem chtěla, abychom měli druhé dítě jen s dvouletým rozestupem (už jsem ve skluzu).

Jednoho dne se mi narodil syn dosti traumatickým porodem. Již od porodnice brečel, měl suchou kůži, vzbudil se do tří minut od uspání, neměla jsem dostatek mléka a musela jsem dokrmovat umělým, a pak v jeho 6 týdnech života chytil kampilobaktera, který mu totálně rozhodil střevní mikroflóru a rozjel atopický ekzém.

Mé sny a představy se hroutily jako domeček z karet hned v šestinedělí. Díky antibiotikám v tak nízkém věku a bakterii ve střevech jsme brzy zjistili, že zvrací po každém kojení, je nevrlý, mrzutý, má mokvající ložiska v obličeji. Moje mateřská dokonalost neměla šanci se rozvinout. Místo toho jsem řešila, jak se vyhrabat z poporodní deprese a také z toho, že nevím, co a proč se děje s mým miminkem. Bez pomoci jsem se v tom utápěla hodně dlouho. Prvních 9 měsíců synova života je pro mě v mlze. Nevím, co se dělo, a ani nevím, jak jsem to přežila. Když už pomoc byla, tak jsem měla pro změnu stavy úzkosti, že nechci, aby moje dítě beze mě bylo víc jak tři hodiny. To byl můj limit. Pak jsem přestávala dýchat, hroutila se a měla bolesti hlavy.

Nedokázala jsem být dokonalou matkou. Byla jsem ráda, že se postarám sama o sebe, své mentální zdraví, hormony, a že jsem dokázala vyřešit, na co je moje dítě alergické, tak aby už jsme mohli tak nějak normálně fungovat. Rady známých a dalších maminek, které si neprocházely podobnou zkušeností mě několikrát ranily, ublížily mi a s některými jsem se dokonce přestala vídat. Brouzdat po večerech na Facebooku nebo Instagramu pro mě nebyla volba, protože jsem :

  1. Nepotřebovala vidět ani slyšet, jak existují dokonalé maminky, které jsou nalíčené, upravené, sportují, chodí ke kadeřníkovi, chystají si zdravé jídlo, a ještě mají čas, aby každý měsíc načančaly svoje miminko do nějaké pózy a zaznamenaly tak jejich vývoj.
  2. Veškerý čas potřebovala na vyhledávání informací o atopickém ekzému a potravinových alergiích, abych dokázala dostat mého syna do klidové fáze, abychom se mohli taky někdy vyspat, abych se s osekaným jídelníčkem dokázala taky někdy najíst.
  3. Nechtěla koukat na pozitivní afirmace a zprávy z vesmíru o tom, jak jednoduché a přirozené je být dokonalou matkou.
  4. Nechtěla vidět, čím a jakou technikou krmí ostatní maminky svoje děti, jak vaří první příkrmy, protože to pro nás neexistovalo, museli jsme držet striktní eliminační dietu a hlídat každou potravinu a nápoj, která šla do mého těla.

Naučila jsem se již velmi brzy, že si nečtu to, co mě nějakým způsobem vykolejí. Chápu, že pro některé ženy je fajn mít zábavu na mateřské a líčit se a natáčet vtipná videa, sdílet moudra, ale já si pokaždé po shlédnutí přišla méněcennější. Nechci se namalovat, nemám kdy jít ke kadeřníkovi, nemůžu se normálně najíst, nemám hlídání, abych si zašla na jógu nebo ke kamarádce na kafe.

Nastavila jsem si jiné priority. A tím bylo mentální zdraví a láska k sobě samé. Spokojená máma -spokojené dítě. Můj syn zatím neřeší, že mám o 8kg víc, než bych chtěla mít, tak toho využívám na péči a sebe rozvoj. Největším bodem zlomu pro mě byl pokus dát syna do školky, abych právě následovala ten trend být krásnější, hubenější, lepší. Když půjde do školky, tak přeci budu mít čas na sebe, že jo? Cha! Jak ten život funguje mě nepřestává udivovat. Dostala jsem pomyslnou facku. Syn brečel a brečel a absolutně ve školce nechtěl být. Trpěl. No, a protože jsem si myslela (protože to tak dělá většina kamarádek, a dělaly to i naše maminky), že když vydržím, a budu ráznější, syn si na školku zvykne i přes ten pláč. Chtěla jsem být tak strašně dokonalá a rozjet svůj život, podnikání, péči o sebe a své tělo, že jsem se proměnila v totální příšeru, která i přes vřískot předala své dítě učitelce do školky. Otočila jsem se a šla pryč, abych po hodině zase přišla, protože to fakt nedával. Dostalo mě to na novou cestu – terapie. U nás v Olomouci je skvělý program, rodinné terapie, dotovaný státem, více informací na konci tohoto článku (věřím, že existuje i v jiných krajích, městech).

Přišla jsem se zeptat, proč moje dítě nechce chodit do školky, co s ním mám dělat? Je nešťastný. A já vlastně taky. Tento krok byl pro mě naprosto zásadní v mé mateřské kariéře. Přiznat si, že jsem něco nedokázala. Že jsem někde udělala chybu. Že na něco nemám.

Terapie mi otevřela oči. Dokud jsem si já nezpracovala porodní trauma, poporodní depresi a náročnou životní situaci s dítětem s kožním onemocněním a multialergiemi, nemohla jsem se hnout z místa, a ani on. Konečně jsem měla domácí úkol, na kterém jsem mohla pracovat, zlepšovat se, dosáhnout určitého cíle, naplnění potřeb, nastavení hranic.

Jsem v klubu „dokonale nedokonalé matky“. Neumím vše, nerozumím všemu, nemám odpověď na každou otázku, nemám zaručené techniky, jak jednat s hysterickým záchvatem dítěte, nemám jasnou představu o výchově, nemám vždycky klidnou hlavu, nemám báječnej den každej den, nejsem vždy skvěle oblečená ani namalovaná, nemám úžasnou postavu po porodu. Nemám, neumím, nezvládám.

A víte co? Nevadí mi to. Je mi to jedno. Nesrovnávám se s okolím. Nezatěžuji se názory ostatních. Už mi ani nevadí dokonalé fotky na Instagramu. Nepokukuji po ostatních maminkách, co mají na sobě a jakou mají postavu. Nekladu na své dítě vysoké nároky. Neřeším kdy začal chodit, kdy se naučil být bez plínek, kdy se pořádně sám lžičkou najedl, kdy se dokázal sám obléct. Život plyne. Učím se. Dělám chyby. Nevím si rady. Odmítám se připojovat do debat, které mi nedělají dobře. Nejsem vždy nejmilejší manželkou. A tak je to pro mě správně.

Dámy, dopřejte si ten luxus upustit od toho, co není důležité. Neklaďte na sebe velké nároky. Nastavte si hranice se svými blízkými. Plujte tím životem se svými nedostatky. Buďte na ně hrdé. Máte právo být nedokonalé.

 

 

Pro ty z vás, kteří uvažují o terapii, mě osobně výrazně pomohla Mgr. Zuzana Frydrychovská, se kterou jsem také natočila rozhovor do semináře Atopický ekzém u dětí a potravinové alergie na téma psychosomatika v rodině.

 

Mgr. Zuzana Frydrychovská pracuje jako psycholožka v Olomouci. Zabývá se především rodinným psychologickým poradenstvím. S rodinami pracuje na důležitých tématech - výchovné problémy s dětmi, vztahy a komunikace mezi členy rodiny, mezigenerační konflikty, vývojové mezníky u dětí, aj. V soukromé praxi poskytuje individuální, párové i rodinné konzultace. Dále pořádá přednášky a kurzy, kde předává své znalosti a zkušenosti.  

Více na www.zanna.cz

Kontakty pro objednání: +420 739 428 048 / z.frydrychovska@gmail.com